Profil aneb něco málo o mé osobě

Zdravím všechny čtenáře a čtenářky, kteří zavítali ať už omylem či cíleně na mé stránky.

Slohové práce mi ve škole nikdy moc nešly a s charakteristikou to bylo jen o trochu lepší. Je ironií osudu, že jsem se rozhodla něco vytvořit ze slov a písmen a dát tomu nějaký ucelený tvar.

Jak tak už několik let brouzdám po netu a prohlížím si mé oblíbené stránky s povídkami, zjišťuji, že většina autorů je mladší než já. Kladu si proto otázku, zda jsem s psaním nezačala příliš pozdě. Ovšem lépe začít později, než nikdy - jak praví jedno moudré přísloví.

S klidným srdcem prohlašuji, že aspoň první dekáda Kroniky Keronie je jistě velký amatérismus. Přesto pociťuji, že pozdější kapitoly jsou psány aspoň o trochu lepším stylem než ten ostudný začátek. Když vezmete v potaz, že první kapitola vznikla v srpnu léta páně 2009, tak jsem jistě od té doby ušla značný kus cesty. Pořád je ale také co zlepšovat.

Největší pozitivum, které mi psaní dalo, bylo zopakování si pravidel pravopisu. Od té doby co píšu, si dávám velký pozor na chyby a jsem vyložené alergická na to, když někde vidím nějaké velké hrubky, či chybějící čárky ve větě. Myslím, že mě postihlo to, co asi pak každého autora – profesní deformace. Nicméně mým velkým pomocníkem je také Microsoft Office Word 2007. Bez něj bych měla jisto jistě daleko více potíží. Ovšem za žádného odborníka na gramatiku a stylizaci se nepovažuji. Mnohokrát se mi stalo (a určitě i stane), že jsem přehlédla i docela velké hrubky.

Už od počátku považuju psaní za takovou mou terapii. Píšu nepravidelně, někdy po kousíčkách, jindy klidně po kapitolách. Prostě jak je nálada a hlavně múza. Nemám dopředu promyšleno, co vše se v románu stane. Mám jen mlhavou představu o tom, jak to skončí.   

Mnohdy, pro co největší autentičnost, vyhledávám co nejpodrobnější informace klidně i o banálních věcech, o kterých se pak zmíním třeba jen jednou větou. Ale kupříkladu ohledně šermu jsem pročetla skoro celá skripta, která jsem měla k dispozici a malým plastovým kordem nacvičovala střehy a výpady.

Co mám psát o sobě samé? Snad jen to, že dvacítku jsem už dávno překročila, ale do třicítky mám stále daleko.

Bydlím v malebné zemi zvané Slezsko, ve vesničce, jež patří k nejstarším v kraji, jejíž zrod je datován do hlubokého středověku. Za humny mám nejen Opavu, ale i Hlučín či Ratiboř.

V některých věcech jsem velmi konzervativní, zvlášť pokud se jedná o jídlo. Nejradši mám českou kuchyni. Ale takovou pizzu, těstoviny, hranolky a další nezdravé věci neodmítnu.

Mám velmi mnoho oblíbených knih. Přední příčky vedou tyto:

Harry Potter, Pán prstenů, Anita Blake, Artemis Fowl, Krevní pouta, Pýcha a předsudek aj.

Zbožňuji modrou, zelenou a fialovou barvu. Naopak mám velkou averzi k hnědé, oranžové, žluté a šedé.